Obec leží severovýchodně od Kroměříže.
Kámen ( ) .
| Výška (cm) | Šířka (cm) | Tloušťka (cm) |
| 170 | 70 | _ |
Literatura: Časopis vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci, Ročník
XXIV. 1907, Různé zprávy str. 74
Přikryl 1907 str. 91
Časopis ...
U Kostelce blíže Holešova vykopán byl na p. ondyno balvan, jenž s kamenným
babám ruským podobá. O nálezu tomto došel nás dopis, jenž příznivce starovědy
a slovanského bajesloví zajisté zajímati bude a jejž uveřejniti proto i
z té příčiny uznáváme potřebou, aby dal podnět k hlubšímu bádání a zkoumání
o významu Baby v bajesloví slovanském, ku kterémuž účelu mají posloužiti
také poznámky svrchu před dopisem samým uvedené.
Dopis i fotografické vypodobnění baby Kostelecké pochází od bohoslovce
v Gorici p. Aloise Sv. Jurečky a zní následovně:
„Myslím, že vzácný nález vydobyl jsem ze země o letoších minulých prázdninách.
Potuluje se v zájmu archaeologie po okolí Kostelce u Hol., rodiště to mého,
byl jsem upozorněn oráčem „Hrádku" na balvan, jenž překážel mu v díle.
I jal jsem se opatrně kámen s kollegy vyzdvihovati a k nemalému úžasu
konstatoval jsem jeho zpracování v postavu lidskou. Žel, že, jak ze snímky
patrno, socha byla již znaně porouchána. Jak jsem později zvěděl, pracovali
na vytažení tohoto kamene již na jaře r. 1906 ruce zlatachtivé. Přišel
totiž kámen na světlo již v podzim r. 1905 a kolovala o něm jedna doměnnka,
že tíhou svou kryje hroudy zlata. Místa, na nichž kámen objeven, mají velkou
historii. Hrádek, jenž od r. 1864 jest proměněn v kulturu, vydal ze svého
lůna mnohé skvosty doby železné - meče, náušnice, mince a pod., ba i z
doby bronzové!! nalezl jsem zde jednu sekyrku.
Hrádek leží od Kostelce v stranu severní asi 20 minut. Stál na Hrádku
dle záznamů hrad pánů z Kostelce. Po něm nezůstalo po naši dobu žádných
vnějších památek, však minulost' jeho dotvrzují četné zmíněné nálezy. Dosud
propadává se na mnohých místech půda, a objevují se prostory s bílými stěnami
v podobě sklepů. Všechna tato temná místa jsou pro lid okolní mysterickými.
Zdobí je mnohými, pěknými a původními bájemi. Časem o nich přinesu zprávy.
O něco výše Hrádku — zahalen v háv bukoví — chmurně vzhlíží na okolní
lány Hrad.
Však na tomto místě hradu nestálo. Lid dlouhou tradicí a přirozenou
polohou míst pojmenování pravé zaměnil. Dle soudů badatelů povolaných bylo
na tak zvaném Hradě podobné „hradiště", ovšem v menším rozsahu a významu,
jako na Hostýně.
Val a příkop dosud zachovalý tomu dosvědčuje.
I já zkoumal jsem půdu na Hradě, však nikde nepřišel jsem na kulturní
vrstvu. Byl tedy Hrad nejspíše dočasným útočištěm pro okolní obyvatele
v ohrožených chvílích. Ze zachovalých valů ještě nedávno vybírány kusy
pálené hlíny v podobě cihel.
Ano i obětniště pohanské na Hradě se objevilo. Jen žel, že dělníci,
neznajíce ceny této památky, je rozbili. Za Hradem jest rozsáhlé pohanské
pohřebiště s popelnicemi rázu slezského. Většina mohyl jest již prohrabána,
mnohé ledabyle, ve snaze dobytí nějakého skvostu, málo jen systematicky
za účelem získání archaeologických památek. Vím však ještě o mnohých neporušených,
jichž obsah pro Vaše museum o příštích prázdninách vydobudu. Tolik jen
tentokráte o památných místech Kosteleckých.
Vracím se k vzácnosti tentokráte zachráněné. Statua jest 170 cm vysoká
a 70 cm široká.
Materiál pískovcový; (k tomu podotýkám, že v celém okolí lomu pískovcového
s kamenem takové velikosti není ani nebylo. Kámen na Hrádek byl dopraven.)
Kdož ví, jak dlouho kámen sloužil svému účelu, jak dlouho naň působily
zhoubné živly na povrchu a nejdéle snad ve vlhké zemi. Není tedy divu,
že nejdůležitjší znaky na soše jsou smazány. Právě přední část jest to,
jež nejvíce součástek původního tvaru postrádá. Na hlavě zbyly jen znaky
očí, souměrně vyhloubené důlky. Na místě nosu jest rovněž prohlubina, z
čehož soudím, na vypouklou část, jež byla pozdji uražena. Ostatní typy
přední části těla zmizely - jen břichu nasvědčuje vyvýšenost od rukou
ke středu mírně stoupající. Více zachovaná jest zadní plochá část. Tato
rozdělena jest od krku až téměř ku spodu rýhou dělící ji na dvě stejné
části. Jest to páteř, od níž na obě strany opět systematicky rozbíhají
se parabolické rýhy snad kosti vyznačující.
Nejvýznačnější, nejvíce zachované a jemně zpracované jsou boky s rukama.
Celá statua zakončena i nohami, z nichž dochována jen jedna, resp. již
pahýl. Ten při namáhavé prácí se nám ulomil. Kámen tedy není (přirozený)
od přírody v tento tvar uveden. Absolutně ne. Jest v nj vdechnuta idee
snad dávného človka, v němž rozvíjelo se cítění náboženské as ním i kult
bohů, v jehož hlavě rodil se zárodek umění, a již ze zábavy i z potřeby
vytrysknuvší.
Účel sochy? Těžko pronésti assertorický soud. Já z počátku jsem se
domníval, že jest to výrobek z doby prvého křesťanství, zobrazující jednoho
ze svtých Soluňských. Soudil jsem tak z podoby mitry. jíž hlava jest zakončena.
Však soud tento vyvrátil mně pan učitel archaeolog Edv. Peck, právě
na letním bytě v Kostelci dlící, a klade význam sochy v doby dřívější.
Praví, že jest to pohanská modla „Staroslovanská baba".
Socha nalezena na jižním svahu Hrádku a dle póse, v jaké spočívala,
byla sem skulena s vrchu. Při kučování Hrádku v roce 67 na nj nenarazili,
ač hluboko místo vedle místa prokopali. Pan Peck tvrdí, že ani majitelé
bývalého zdejšího sídla o kameni tomto nevěděli. Na povrch přišel stálým
snižováním kopce. Byl-li Hrad aktuálním v dob praslovanské - nebyl nižší
Hrádek jeho assistentem? Socha mohla státi ve středu na vrcholu Hrádku
a během času svalena dolů."
Přikryl 1907 - Východně Kostelce asi 20 minut cesty je Hrádek,
sídlo kdysi vladyky, který po zavedení křesťanství kamennou sochu "Báby"
ponořil do písku na svahu své tvrze. Nyní je na té výšině pole. Pan Alois
Jurečka, bohoslovec, objevil ji o prázdninách r. 1906, popsal a zobrazil
v časop. vlast. muzea v Olomouci 1907, R. XXIV., str. 70. (Obraz č. 45.).
Socha z pískovce 170 cm. vysoká a 70 cm. široká, byla sem dopravená a ponořená
do vlhké země. Povrch na přední stěně je srovnán. Na hlavě zbyly jen důlky
očí souměrně vyhloubené, na místě nosu prohlubenina, ostatní části těla
jsou porouchány. Více ušetřena je zadní plocha, rozdělená rýhou od hlavy
k patě, od níž se nahoře rozbíhají parabolické rýhy, které žebra naznačují.
Nejvíce zachované jsou boky s rukama. Celá socha ukončena nohami, z nichž
jedné dochován pahýl. Z takové sochy upraven misijní kříž sv. Cyrilla a
Methoda u Třebíče, a jmenuje se posud "Bába". Je to modla pohanských předků,
která byla po misii sv. Cyrilla a Methoda odstraněna. Místo hrádku bylo
ještě 1864 zalesněno a při kučování nalezeny zde meče, náušnice, mince
a pod.
Přikryl 1907
