Obec leží severovýchodně od Vsetína.

Kříž č. 1 (0585) je uložen v depozitáři muzea, předtím stával ve skanzenu.

Výška (cm)	Šířka (cm)	Tloušťka (cm)
102	58	18

Na kříži je nápis:

INRI
JOANNES STRITES
KI
BIL ZABITI 1744.

Mezi posledním slovem a letopočtem je rytina nože.

Na současné místo byl dopraven z katastru obce Solanec pod Soláněm.
Od kříže existuje kopie postavená na původním místě.

Ke kříži lze dohledat záznam v matrice zemřelých VM V 1 2249 Hutisko, folio 374.

Volně přeloženo z latiny - 20. června zemřel, 22. června pohřben. Johannes Stržitesky zemřel na Kiezarochem, byl zaopatřen, rodem z Hranic, ve věku 49 let. (Příčina smrti není uvedena.)
(Záznam v matrice dohledali paní Marie Dobiášová a pan Jan Psota - 3/2024.)

Literatura: Farní kronika Karlovic - zápis z konce 19. století
                  Jiří Langer, Josef Vařeka: Naše lidové stavby. Edice Oko, Albatros, Praha 1983. Str. 238.
                  Oldřich Sirovátka, Marta Šrámková: Šest černých kohoutů: pohádky a pověsti z Velkých Karlovic. Profil, Ostrava 1986. – Pověst „O zabitém řezníkovi“, str. 111.
                  Helena Mičkalová, Vojtěch Bajer: Velké Karlovice - cesty za minulostí a krásou. Obec Velké Karlovice 2008.

7.8.2005 - JB
   
5.10.2011 - Fotografie zaslal pan Jiří Kočí
   

Kámen č. 2 (1650) stojí ve skanzenu.

Výška (cm)	Šířka (cm)	Tloušťka (cm)
60	60	14

9.2004 - Fotografii zaslal pan Jiří Fürbacher

7.8.2005 - JB
 > 

Náhrobní kámen č. 3 (1970) je vsazen do boční zdi kostelíku Sv. Anny z Větřkovic u Příbora umístěného v muzeu.

Výška (cm)	Šířka (cm)	Tloušťka (cm)
150	84	18

Jedná se o kopii kamenné desky s reliéfem jetelového kříže a vytesaným příběhem tragické událostiz roku 1662. Originál desky je uložen v kostele Nejsvětější Trojice ve Valašském Meziříčí.
Podle pověsti si ve svatební den vyhladovělá nevěsta Alžběta Vaňková narychlo vstrčila hrudku bílého tvarohu do úst (jiný pramen uvádí hrstku pohankové kaše), ta ji v hrdle zaskočila a svatební slavnost se rázem změnila v pohřební obřad. Když nevěstu vynášeli na márách z domu, třikrát jimi, jak bylo zvykem při loučení, na prahu poklepali. V té chvíli sousto vyskočilo a nevěsta ožila. Velkou radost však zkalilo prohlášení ženicha Jana Michoňka, že se s mrtvolou ženit nebude. Panna Vaňková pak od žalu kvapem chřadla a ještě téhož roku zemřela.

7.8.2005 - JB
  

Zpět